Ježíšek a Santa Klaus

Poté nám byl vnucován různými reklamními poutači Santa Klaus. Začínal nás strašit i z výzdob obchodních domů a mátl naše ratolesti. Když jsem schvácená předvánočními nákupy, táhla udivené dítko okolo zubících se atrap, nechápající proč Santa Klaus leze našemu Ježíškovi do zelí, neměla jsem sílu vysvětlovat, jak to tedy vlastně je.. Máme Ježíška nebo Santu nebo snad oba?

Náš Ježíšek zůstával ke své škodě  trochu pozadu. Zřejmě proto, že Santa měl svou konkrétní tvář v podobě obézního staršího pána v červeném obleku. Ježíška jsme si sice představovali, aspoň tedy já, jako malé děťátko, ale nějak si vybavit, jak vlastně vypadá, nešlo. Ať už bylo jakkoli tlačeno na pilu, Ježíšek mi zůstával v srdíčku a milovala jsem ho. Samozřejmě. Ježíška už máme v podobě přesně takové, v jaké jsem si ho představovala i já. Kloučka se zlatými vlásky a s růžovými tvářemi.

 Dvě postavičky představující vánoce každý v jiné zemi a každý po svém. Zatímco Santa se s pytlem na zádech po nocích souká do komínů a děti v Americe mají dárečky pod stromečkem ráno, náš Ježíšek dárečky přináší pod stromeček večer na Štědrý den. Nechci porovnávat tyto symboly Vánoc ať u nás nebo jinde. Ať už se jedná o Ježíška, Santu Klause, Dědu Mráze či jiné.

Všechny tyto vánoční postavičky mají však jedno společné, jsou milovány dětmi i dospělými na celém světě a je úplně jedno, jestli je jejich domov na východě nebo na západě. Mají své jedinečné kouzlo, které dokáže aspoň na jediný den a i těm nejzapřísáhlejším bručounům vykouzlit na tváři úsměv a jakousi něhu.